Nedávno jsem přemýšlela, jestli vážně nejsem herdek matka. Moje výchova probíhala dřív více tvrdě. No tvrdě. Spíš formou cukru a biče.
Svým dětem věnuji hodně času, ale zároveň jsem přísná. Asi hodně přísná. Je mi vrozeno, že děti mě berou. Asi i proto jsem dělala různé akce, převlékla se za kde co počínaje klaunem a končila vodnicí, které se děti i bály. Ale zážitek to byl. Trávíme s dětmi hodiny povídáním. Jsem moc ráda, že jsou ke mně otevřené a že si dokážu získat jejich důvěru. Jsem vzteky bez sebe, když narazím na dítě, které je zanedbané. Je mi ho moc líto.
Stojím za názorem, že děti mají mít pevně stanovené hranice, řekněme mantinely. Ne proto, aby je přesahovaly, ale proto, že si s tou svobodou ještě neumí poradit. A pak zkoušejí "blbosti".
Obecně jsem razila teorii 3x a dost. Nebo-li 3x řeknu, pak přijde trest. Někdy fyzický, někdy materiální.
Synovi je 16 a už jsem se dočkala prvních poklon k výchově. Moc mě potěšil, že mi řekl, že jsem zlatá a jestli měl někdy pocit, že moc věci řeším, tak že jsem ještě úplně v pohodě. To potěší.
Neustále pracuji na tom, aby mi děti důvěřovali, aby věděly, že ať se bude dít cokoli, já jsem tady. Připravená je chránit, pomoci jim. Ne vždy je trest žádoucí. Když přijdou s průšvihem, přijde poděkování za důvěru, řešení problému. Až pak za pár dní diskuse a motivace s omezením.
Je to rozpor? Nebo mě někdo chápe? Máte to stejné? Nebo se trápíte s tím, že máte s dítětem špatný vztah?
Jsem hrdá na to, že ikdyž si syn koupil mobil za své peníze, tak mi přišel nastavit otisk prstu, abych se do jeho telefonu dostala. Mám tuto výsadu jedinná a velmi mě to těší. Stejně tak, že mě má na FB mezi přáteli a sledujeme se navzájem? Je to málo? Pro mě je to hodně. Dává mi to pocit, že jsem důležitá osoba v jeho životě. A to je vlastně jeho dík. Jak mě potěší, když mi pošle zprávu, že mi přeje hezký den, přestože jsme se ráno viděli v kuchyni.
Tak hezký den všem a děkuji za Vaše názory v komentářích
Vaše Rozálie